Má cesta za zdravím

Celý svůj život se považuji za zdravého člověka. Přesto mně celý život provázely nějaké zdravotní problémy. Nejprve různé záněty horních cest dýchací, středního ucha a zápal plic. Později se přidaly angíny. Velmi často hnisavé. Následovalo to, co se jevilo jako nevyhnutelné. Přišla jsem o své krční i nosní mandle. Angíny byly vystřídány virózami, chřipkami a záněty hlasivek, případně průdušek.

V devatenácti letech jsem dostala první vaginální zánět. Candidózu. Tehdy mi léčba připadala snadná. Pár čípků a krém a bylo to pryč. Za pár měsíců přišli první migrény. No a tahle dvě onemocnění mě střídavě, nebo společně průběžně trápila mnoho let. Několik gynekologů a jiných lékařů vždy něco poradilo, něco předepsalo a jelo se dál. Vyzkoušela jsem mnoho druhů čípků, krémů, výplachů, tabletek, …. Problémy se opakovali více, nebo méně často. Jednu dobu jsem candidózou trpěla i několik měsíců. Vždy cca po 14 dnech léčby to vypadalo dobře, ale po 2-3 dnech klidu byly problémy zpět. Totéž s migrénami. Úporné a nesnesitelné bolesti hlavy. Nesnášenlivost světla, hluku. Nevolnost od žaludku, střevní problémy, …. Když kolem vás běhá několik malých dětí, o které se musíte postarat, je to v tu chvíli opravdu zážitek, který nikomu nepřeji. S migrénou jsem se postupem času, jak jsem stárla a moudřela , naučila žít a předcházet jí. Nebo ji alespoň zmírnit, abych dokázala fungovat. Masáže a cvičení v tomto případě opravdu fungují. Candidu jsem také postupně omezila na několik případů do roka. Považovala jsem to za úspěch.

Ptáte se, jak jsem toho dosáhla? Ptala se, hledala a zkoušela. Vše mi ukazovalo na změnu stravovacích návyků. Všude se píše na candidu omezit cukr. Takže jsem začala. Bílý cukr jako takový jsem začala průběžně omezovat už na prahu dospělosti. Díky tomu, že jsem měla babičku s diabetem. Měla jsem jí moc ráda, a ona zase milovala sladké. Takže jsem jí začala péci vánoční cukroví bez cukru. A postupně jsem i sama cukr omezila. Pak jsem našla, že nestačí omezit jen cukr, ale je potřeba omezit i bílou mouku. Tak jsem přidala celozrnné pečivo místo obyčejného.  Nebyla jsem však důsledná, velmi ráda jím a chutná mi mnoho věcí. Pak jsem zase kvůli manželovi omezila živočišné tuky a téměř vyloučila smažená jídla. Začala jsem více vařit na páře. A tak dál, a tak dál.

Mám moc ráda byliny a tak jsem také celý svůj dospělý život zkoušela různé směsi, nebo jednotlivé byliny. Nikdy jsem však nebyla na poradě u žádného bylináře. Pořídila jsem si několik knih a hledala jsem si informace sama. Načtené jsem na sobě a svých blízkých zkoušela. Takže výsledky byly v souladu s tím, jak jednoduché, nebo složité řešení zdravotních problémů je. Kašel, nachlazení, trávicí problémy, to vše je většinou jednoduché. Migrény a candida - bohužel, tam to tak jednoduché není.

Jednu dobu jsem přešla na vegetariánskou stravu. Bylo to spontánní rozhodnutí po přečtení několika novinových článků a jedné knihy. Důvodem bylo hledání řešení atopického ekzému u jedné z mých dcer. Takže jak jsem rychle začala, tak jsem rychle skončila. Vydržela jsem 3 měsíce. Pak trvalo několik let, než jsem zase byla schopná přežít jeden jediný den bez masa, nebo uzeniny. Dceři jsem na pár let od ekzému pomohla. Bohužel jsme to již nebyly schopné zopakovat. Až do nedávna jsem nevěděla proč.

V průběhu mého dospělého života mi byla diagnostikována cysta na vaječníku, v obou prsou a dokonce v oku. Navíc opakovaně trpím na zánět spojivek. A k tomu pár prkotin. Bolesti kloubů (některé po pádech), lupy, celulitida, záděrky na nehtech, paradentóza, několik mírných forem alergií, únava, stres až deprese, … Nastalo další hledání řešení. Nenašla jsem pro sebe nic, co bych mohla použít ke svému tehdejšímu životnímu stylu. Mám prostě dlouhé vedení. Minimálně v případě svého těla.

Před více než 3 lety jsem hned první den dovolené chytila klíště. Už za týden mi nebylo dobře a za další 4 dny jsem byla v nemocnici s podezřením na klíšťovou encefalitidu. Podezření se potvrdilo až na konci inkubační doby speciálním testem z krve. Předchozí vyšetření, ani lumbální punkce ji neukázalo. Měla jsem štěstí. Už půl roku před nákazou jsem denně brala vitamíny, minerály, antioxidanty a omegu 3. Navíc jsem opravdu dodržovala nařízený klidový režim. (Moji blízcí by teď řekli, že jsem zlobila a zlobila. Zkuste ale víc než měsíc ležet a ležet a ležet. Ve tmě a tichu a nemoci se ani projít. Tak přesně takhle si moji blízcí ten můj klid představovali. Takže ano, zlobila jsem. Jednou za den prolistovala nějaký časopis, občas potichu poslouchala nějakou audioknihu, nebo zkusila vyrobit nějakou maličkost vlastníma rukama. To vše až po pár dnech opravdového klidu a jen když jsem se cítila velmi dobře).  Léčba byla celkem rychlá a bez následků. Takže žádný z mých zdravotních problémů se neprohloubil a žádný se nepřidal. Tedy na krátkou dobu (asi 6 měsíců) jsem měla mírné problémy se šumem v levém uchu, ale postupně to přestalo.

Klíšťová encefalitida nebyla jediným onemocněním, které jsem díky klíštěti získala. Již před touto zkušeností jsem 2x prodělala boreliózu. Vždy jsem na to přišla velmi rychle a lékař vždy nasadil antibiotika. Pak jsem již byla bez problémů a bez viditelných, nebo pociťovaných následků.

Aby toho nebylo málo, jsem velmi citlivá. Miluji členy své rodiny. Takže každá ztráta mě vždy velmi oslabila. Současně s mou klíšťovou encefalitidou byla mému otci diagnostikována rakovina. Prvotní léčba zabírala a všichni jsme měli radost. Bohužel po půl roce se nemoc vrátila. Po pár měsících jsme o tatínka přišli. A současně s tím se dozvěděli o jiné formě stejné nemoci u jedné naší tety. Tam byl průběh naprosto stejný. Na podzim 2011 jsem nutkavě cítila, že se něco děje s mým tělem. Navštívila jsem tedy svou gynekoložku. Ta mě okamžitě hnala na další vyšetření. Má cysta na vaječníku a děloha se zbláznily. Narostly a vypadalo to, že se tam děje něco, co nikomu na klidu nepřidá. V tu chvíli jsem nebyla psychicky v takovém stavu, abych to zvládla změnou životního stylu. Bylo to velmi krátce po tom, co jsem ztratila díky rakovině dva členy své rodiny. A jak se říká: „Do třetice …“ Takže jsem se velmi rychle rozhodla pro radikální řešení. Nelituji toho. Vím, že v tu chvíli jsem neměla jiné řešení.

Po návratu do pracovního procesu jsem opět začala hledat. A našla. Kurz výživového poradce. Půl roku každodenního šprtání všeho možného i nemožného. Detoxikační kůra pod vedením odborníka. Obrovské vědomé změny ve stravování. Nekonečný seznam doporučené literatury. Při jejím hledání a studiu jsem volně narazila na mnoho dalších zajímavých knih ke stravování, ale nejen k němu. V poslední době například úžasná kniha „Co s doktorem“ pana doktora MUDr. VLADIMÍRA VOGELTANZE. Tato kniha mi opět ukázala další cestu k mému uzdravení.

Začínám být zdravá

PS: Začít „být zdraví“ můžeme v každém věku. Stačí vědět „co chci“.